Diagnostika chyby dítěte jako autoevaluační nástroj učitele

Důležitým faktorem v práci učitele obecně je způsob práce s chybou žáka. U dětí s SPU je však práce s chybou klíčovým faktorem. Typ chyby dítěte je mnohdy významným signálem svědčícím pro poruchu učení. Bohužel v praxi se setkáváme velmi často se situací, kdy učitel typu chyby nevěnuje dostatek pozornosti, či se nesnaží diagnostikovat proces vzniku chyby a často dítě odesílá k vyšetření s poukazem na mentální opoždění dítěte. Rovněž se lze v praxi setkat se situacemi, kdy kvůli nedostatečné práci s chybou, není dobře informován ani rodič, ohledně možného procvičení v domácí přípravě.

Příklad:

Učitel nediagnostikuje problém v zapomínání přičítání desítky při násobení pod sebou a chybu vidí ve špatně osvojené násobilce, učitel nediagnostikuje problém ve sníženém jazykovém citu a obtíže dítěte při určování větných členů přisuzuje nedostatečné píli, učitel si nevšímá záměn písmen a myslí si, že dítě neprocvičuje látku v domácí přípravě dostatečně pečlivě, apod.