Vyberáme z archívu Manažmentu školy v praxi - Mentoring ve školách

Manažment školy v praxi č. 4/2019

Mentoring se v poslední době stal v České republice velmi propagovanou formou profesního rozvoje pedagogů. Jako každá nová věc přicházející do poměrně konzervativního prostředí školství, má řadu nadšených opěvovatelů i odpůrců. 

Význam slova „mentor“

Mentoring je starý jako lidstvo samo. Traduje se, že když odcházel Odysseus do Trojské války, požádal svého přítele, aby se postaral o jeho syna Telemacha. Prý mu tehdy řekl: „Nauč ho vše, co znáš.“ Odysseův přítel se jmenoval Mentór a dal tak přeneseně jméno všem, kteří ve vztahu k druhým vystupují v roli moudrého přítele, ochránce, učitele, který pomáhá svému svěřenci překonat překážky.

Moderní význam slova „mentor“ se pravděpodobně ujal až díky knize francouzského spisovatele Francoise Fénelona Les Aventures de Télémaque (Příhody Telemachovy), která vyšla ve Francii v roce 1699 a velké popularity dosáhla v 18. století. Jednou z ústředních postav této knihy byl právě Mentor.

Proč je mentoringu věnována taková pozornost?

Na vzestupu není jenom mentoring, ale i další formy individuální podpory jako koučing, poradenství a supervize. A právě zejména individuálnost všech těchto výše uvedených forem učení a podpory nám může být vodítkem popularity mentoringu v posledních deseti letech.

Charakter učitelské profese se v posledních dvaceti letech velmi proměňuje, a s tím i nároky a požadavky na pedagogy. Nejpočetnější věkovou skupinou v českých školách jsou v současné době učitelé 45 let a starší. Většinou dokončili studium v době, kdy nebylo v tak velké míře nutné pracovat s kurikulem, zabývat se evaluací, individualizovat výuku, přizpůsobovat ji inkludovaným žákům, ba ani systematicky využívat informační technologie. S růstem diverzity společnosti se diverzifikují i žáci ve školách, jednotné postupy, které lze využít vždy a pro všechny, už dávno neplatí. To v daleko větší míře vyvolává u pedagogů stres a zároveň potřebu individualizované podpory profesního rozvoje a učení se reflexí ze zkušenosti. Obojí může splnit právě mentoring. 

Chceme-li definovat, co je to mentoring, je třeba pochopit, že mentoring je v prvé řadě vztah. Vztah, který je profesní, účelový, dobrovolný, podporující, učící, důvěrný a bezpečný.

Profesní vztah mentornigu

Mentoring je profesní vztah, protože tématem společné práce mentora a klienta (někdy se též používá označení mentee) jsou pracovní dovednosti využívané v rámci profese klienta V centru vztahu mentora a klienta je klientovo učení se, resp. zvládnutí některé ze specifických profesních dovedností, které učitelé potřebují pro svou práci, např.:

• stanovování cílů,
• formulace otázek ve výuce,
• poskytování popisné zpětné vazby,
• práce s žákem se specifickými vzdělávacími potřebami,
• zvládnutí práce s novou třídou, problematickou třídou apod.

Účelový vztah mentoringu 

Vztah mentora a klienta vzniká za jasným účelem – učení klienta a po naplnění cíle klientovi zakázky vztah končí. Přestože učení se a rozvoj klienta je v tomto vztahu to hlavní, většinou se v průběhu zakázky učí i sám mentor. Praxí se v prvé řadě zdokonalují jeho mentorské dovednosti, ale zlepšuje se většinou i ve svých pedagogických dovednostech, protože reflexe, která je ve vztahu mentora a klienta hlavním nástrojem rozvoje, automaticky rozvíjí obě strany.

Důvěrný a bezpečný mentoring

Důležitými prvky fungujícího mentorského vztahu je důvěra a bezpečí. Důvěra má několik rovin – mentor musí mít v prvé řadě důvěru v sebe, své schopnosti a dovednosti, ale i ve schopnosti a dovednosti klienta. V průběhu zakázky pak mentor podporuje klientovu sebedůvěru a klientovo profesní sebevědomí roste. To vše za předpokladu bezpečných podmínek k učení, tzn. vzájemné důvěry v to, že nikdo v tomto vztahu není ten „větší“, ale mentor s klientem jsou si navzájem partnery. Do bezpečí spadá i celkové ošetření realizace mentorské zakázky tzn., které informace v rámci vztahu mentora a klienta jsou důvěrné, a které lze po dohodě s klientem sdělovat vedení školy nebo dalším osobám.Důvody, proč učitelé vyhledávají mentoring, mohou být různé.

Platí, že mentoring lze využít vždy, když učitelé potřebují v rámci své práce zvládnout novou dovednost, nebo vyrovnat se s novou profesní rolí, např. přechod z výuky na 1. stupni na 2. stupeň, zvládnutí role výchovného poradce, metodika prevence a pod.

Spolupráce s mentorem může být pro nás výhodná i tehdy, pokud jsme se účastnili nějakého semináře a pak máme do výuky zavést nové dovednosti. Mentor je odborníkem na proces, který nám pomůže naplánovat, jak chceme nové poznatky ze semináře využít, jak jinak by měla naše výuka v ideálním případě vypadat, jaké kroky k tomu musíme udělat a bude nás i provázet na cestě postupného zvládnutí těchto nových dovedností. Kvalitní mentor pomáhá:

• udržovat a posilovat naši motivaci,
• plánovat a vyhodnocovat postupné kroky, zdroje, příležitosti,
• evaluovat proces učení,
• radovat se z úspěchů a
• čelit neúspěchům.

Mentor zaměřuje naši pozornost na naše silné stránky, na to, co nám jde, co nás baví, co nás posiluje a pomáhá nám vyrovnat se s tím, co nám nejde.

Ví, jak vypadá kvalita toho, co se učíme v praxi, a pomáhá nám k ní se postupně dostat. V průběhu procesu učení nám dává zpětnou vazbu a hlídá, aby nic neodvedlo naši pozornost od cíle, který jsme si stanovili. Spolupráce s mentorem posiluje naši sebereflexi, profesní sebevědomí a působí jako prevence proti vyhoření a stresu.

Dobrovolnost v mentoringu

Specifickou a důležitou podmínkou mentoringu je dobrovolnost. Vychází z toho, že mentor ani klient nejsou ke vzájemné spolupráci nuceni, ale rozhodli se k ní na základě svobodné volby. Svoboda volby je provázena i tím, že pokud jako pedagog odmítnu pracovat na rozvoji svých pracovních dovedností, ponesu si za to následky, třeba i v podobě negativního hodnocení ze strany vedení školy.

Často se setkáváme s tím, že pedagogové nejsou zvyklí ani ochotní vymezit se vhodným způsobem v případě, že jim to nevyhovuje, proti navrhovanému způsobu učení se novým dovednostem, a proto považují mentoring za nutné zlo, které prostě musí v rámci zachování si práce přežít. Řada pedagogů se domnívá, že dobrovolnost by měla spočívat i v tom, že vedení školy by je nemělo nutit do žádného dalšího vzdělávání a že je nepřípustné, aby jim vedení školy mluvilo do toho, jak učí. S tímto názorem nelze souhlasit.

Je třeba členy vedení škol učit rozpoznávat kvalitu pedagogické práce, využívat k tomu užitečné nástroje, kompetenční modely, a vhodným způsobem podporovat růst pedagogických kompetencí všech členů pedagogického sboru dané školy.

Ředitel školy musí být zároveň pedagogickým lídrem, který pedagogům připomíná společnou pedagogickou vizi školy a vytváří podmínky na cestě k ní. Bez toho se kvalita škol ani nepohne kupředu, ale naopak bude stále více klesat.

Kdo může být mentorem?

Mentor je člověk, který má expertní dovednost. Ví, jak v praxi vypadá kvalita, zároveň má potřebné mentorské dovednosti k tomu, aby druhou dospělou osobu dokázal provázet procesem učení.

V současném českém vzdělávacím systému neexistují žádné formální požadavky na to, kdo může a nemůže vykonávat roli mentora. V souvislosti se zavedením kariérního řádu se uvažovalo o tom, že by mentor musel absolvovat specializační studium v délce minimálně 250 hodin podobně jako metodik prevence. Zákon o kariérním řádu i díky odporu mnoha pedagogů bohužel neprošel, takže pozice mentora ve školách oficiálně neexistuje.

Mnozí osvícení ředitelé už díky pozitivní zkušenosti s mentoringem mentory využívají a v jejich práci podporují. S kolegy ze Společnosti pro kvalitu školy připravujeme mentory na jejich práci v rámci kurzů kolegiální podpory a mentorských dovedností.Když se nás ředitelé ptají, koho mají do kurzů mentorských dovedností poslat, odpovídáme jim, že to mají být především lidé, kteří:

• umí reflektovat svou práci a podporují v tom i své kolegy,
• rádi se učí a poznávají nové věci a rádi učí i druhé,
• umí komunikovat partnerským způsobem,
• vzbuzují v druhých lidech pocit důvěry a bezpečí,
• a hlavně nepotřebují mít vždy a za každých okolností pravdu.

Je dobré, když mentoři mají za sebou i kurzy mentorských dovedností. Pokud však vědí, jak užitečným způsobem někoho provázet při učení a naplňují většinu mentorských kompetencí v kompetenčním rámci mentora, pak mohou se svými kolegy pracovat na mentorských zakázkách ihned.

Cíl mentoringu

Cílem mentoringu je zvýšení kvality výuky. Spolupráce klienta s mentorem má řadu pozitiv pro klienta osobně i pro školu, ve které působí.Z hlediska klienta považujeme za nejdůležitější:

• rozvoj jeho profesních dovedností,
• podporu profesního učení v bezpečném prostředí,
• možnost diskutovat a tříbit své profesní názory s člověkem, který ví, co je kvalita,
• snížení rizika chyb a konfliktů,
• možnost vyhnout se slepým uličkám a rizikům při zavádění inovací do vlastní práce,
• méně stresu a více radosti z práce,
• získání kvalitní zpětné vazby na svou práci,
• růst profesního sebevědomí, rozvoj sebereflexe a schopnosti učit se,
• přístup ke zdrojům a inspiracím.

Mentoring směřuje k tomu, aby klient byl tzv. reflektujícím profesionálem. Reflektující profesionál je člověk, který ví, co umí a co neumí a pokud něco z toho, co neumí, potřebuje ke své práci, umí si naplánovat, jak se to naučí a umí si k tomu i vyhledat podporu a vhodné zdroje. Důležité jsou přínosy mentoringu i z hlediska školy. Pokud pedagogové pracují s mentorem, přináší to škole zefektivnění jejich osobnostního a profesního rozvoje, a tím zvýšení kvality výuky.

Co je „skutečná“ kvalita pedagogické práce?

Obecně přijímaný standard práce pedagoga neexistuje, ale v České republice existuje řada standardů, se kterými mohou učitelé, kterým jde o kvalitu jejich práce, pracovat, např.:

• mezinárodní profesní rámec kvality ISSA Kompetentní učitel 21. století, který používají nejen školy zapojené do programu Začít spolu,
• Rámec profesních kvalit učitele, který vznikl v rámci projektu Cesta ke kvalitě,
• Kompetenční model pedagoga, který dal dohromady na základě připomínek pedagogů i vedení škol Václav Šneberger.

Každý z těchto standardů je členěn na oblasti, v nichž jsou popsány jednotlivá kritéria kvality a indikátory, podle nichž je možné kvalitu v praxi poznat. Některé kompetenční modely (standardy práce pedagoga) obsahují také kvalitativní popis pedagogické práce, případně úrovně naplňování jednotlivých kritérií, např. dobrý začátek, kvalita v praxi.

Rozdíl mezi mentoringem a koučingem

Mentor i kouč se při přípravě na svou práci učí stejné věci, např.:

• aktivní naslouchání,
• kladení otázek,
• využívání struktury rozhovoru apod.

Velmi podobný je taky způsob práce obou. Zásadní rozdíl však mezi mentorem a koučem je v tom, jaké zakázky řeší a v tzv. expertní znalosti. 

Kouč pracuje s lidmi převážně na rozvoji nespecifických dovedností, např. řízení času, zvyšování sebevědomí, zvládání konfliktů atd.,

Mentor má tzv. expertní znalost oboru, ve kterém klient pracuje, a řeší s ním rozvoj tzv. specifických dovedností. U učitelů jsou takovou specifickou dovedností např. dovednost formulace cíle, využívání metod aktivního učení, rozvíjení funkčních gramotností atd.

Mentor nemusí nutně umět dělat sám vše, co se chce klient naučit, ale rozhodně musí vědět, jak v této oblasti vypadá kvalita, aby byl schopen klientovi dát v průběhu učení kvalitní a užitečnou zpětnou vazbu.

Zdroj: https://www.direktor.sk/sk/casopis/manazment-skoly-v-praxi/mentoring-ve-skolach.m-594.html