Šikana v školách

Rozhovor s Milanom Kotíkom, manažerom projektu Minimalizace šikany, Aisis, o.s., Česká republika

"Jeden můj dobrý známý a dlouholetý ředitel školy, když kdysi začínal, položil všem dětem ve škole pár jednoduchých otázek. Jedna z nich byla: „Jaké slovo se ti vybaví, když se řekne škola“. Nejčastější odpovědi byly: strach, stres, nuda. Ten ředitel si umínil, že to je to hlavní, co chce ve své škole změnit. Vždy, když se o něčem rozhodoval, přemýšlel, co to přinese dětem. A vybíral ta řešení, které pro děti znamenaly méně strachu, stresu, nudy. Dělá to tak dodnes, s agresivitou nemá žádné problémy a v „jeho“ škole je radost pobýt."

? Súvisí šikanovanie v škole s jej kultúrou? Môže sa objaviť aj v prostredí, ktoré má zdravú klímu?

Rozhodně ano. Každodenní péče o vztahy, nastavení a dodržování demokratických vztahových pravidel, pěstování tolerance k odlišnostem, včasné a správné řešení konfliktů a náznaků destruktivního chování snižuje jak četnost, tak hlavně i závažnost vznikajících projevů šikany. Žádná škola a žádný kolektiv není však před šikanou trvale v bezpečí. Šikana má spoustu podob a rovněž řadu různých spouštěčů, motivací. Může jím být snaha vyniknout, nuda, důsledek přirozené agresivity, snaha gradovat škádlení – legraci – recesi, přirozené testování hranic, předsudky a netolerance k jinakosti atd. Šikana je onemocnění vztahů mezi lidmi, které se může objevit kdykoli. Čím více jsou členové skupiny vedeni k toleranci k odlišnostem, sebevědomí a asertivitě, čím je řízení skupiny demokratičtější, čím je mezi jejími členy otevřenější komunikace, tím je skupina odolnější proti nákaze. Často se z médií dozvídáme, že jako důsledek vážného případu šikany škola přitvrzuje vnitřní pravidla, zavádí represi a omezuje žákům různá práva. To ale šikanu nevyřeší. Kdyby represe pomáhala, neexistovaly by pojmy „vězeňská“ a „vojenská“ šikana, což jsou prostředí, kde je šikana tradičně nejtvrdší.

? Sú učitelia pripravení na riešenie problémov, ktoré súvisia so šikanovaním?

Učitelé v pregraduální přípravě nejsou systémově připravováni, jak předcházet a čelit šikaně. To, že neznají stádia šikany a neznají scénáře, jak zasáhnout při odhalení pokročilého stádia šikany, bychom pedagogickým fakultám prominuli. Co je však alarmující, že absolventi fakult neumí diagnostikovat kvalitu vztahů v kolektivech (nepoznají, pokud je některé dítě z kolektivu vyloučené), neumějí budovat sociálně zdravé vztahy mezi dětmi (mnohdy svým jednáním šikanu mezi žáky nevědomě katalyzují), neznají základní principy skupinové dynamiky a tak nemohou kvalitu vztahů účinně ovlivňovat. To jsou podle mě základní kompetence, bez kterých se pedagog – profesionál neobejde. Se šikanou a agresívním chováním se totiž ve své praxi střetnou stoprocentně.

Viac v časopise Manažment školy v praxi č.11/2016

alebo na www.direktor.sk v časti Časopis - archív.