Hyperaktivita nebo hypoaktivita detí - sociální vztahy s vrstevníky

Hyperaktivita

Časté je nutkání k nějakému pohybu, jakým je například pohybování se na židli, bezděčné pohybování rukama či nohama. Během výuky se dítě vzdálí ze svého místa, aniž by k tomu mělo podnět či bylo vyzváno. Toto bezděčné pohybování se objevuje i v situacích, ve kterých je takovéto chování nevhodné. Pro dítě je obtížné si v klidu hrát nebo provádět jakoukoli jinou činnost. Je to nad jeho síly. Bývá také často nepřiměřeně mluvné. Takto upovídaný jedinec pak narušuje vyučovací hodinu. Hyperaktivita se projevuje nadměrnou aktivitou, neustálým pohybem, dítě mívá buď obtíže se započetím nějaké činnosti, protože se mu nedaří zklidnit, nebo započatou činnost nedokončí. Velmi často jsou hyperaktivní děti impulzivní, zbrklé, okolí je posuzuje jako neukázněné, svou aktivitou své okolí obtěžují, unavují, vyvolávají u svých vrstevníků i vychovatelů volbu nevhodných výchovných reakcí, jsou vnímané jako nevychované, někdy až jako nezvladatelné. Na vině však není chuť dítěte zlobit, ale zvýšená potřeba aktivity, zvýšená potřeba upoutat zájem okolí, a to mnohdy za jakoukoli cenu.

Hypoaktivita

Jsou to děti typu „mouchy snězte si mě“. Bývají zpravidla též nápadně pomalé, charakteristickým znakem bývá těžkopádnost v myšlení a rozhodování. Obvykle nestačí pracovnímu tempu třídy, nedopisují úkoly, nestihnou diktáty. V třídním  kolektivu bývají nápadné svou nešikovností a loudavostí. Tato zvláštnost nervové soustavy bývá vykládána jako lenost nebo absolutní nezájem, což je velký omyl, jehož se učitelé i rodiče dopouštějí. Také se tyto děti dostávají do situací, kdy si ostatní myslí, že to dělají schválně.

Nejčastější problém, který řeší rodiče i učitelé, je, jak dítě „zrychlit“, jak vyřešit jeho zapomínání na realitu, jak podnítit více jeho aktivitu a